Gilera XR 2

Na trhu české republiky je mnoho motocyklů pro mladé nadšence, kteří si v 16 letech udělají řidičský průkaz kategorie A1 (125ccm³ a 11kw). Ale mnoho z nich nemají tímto směrem podporující rodiče, aby jim na jejich motocykl přispěly nebo ani přispět nechtějí. Pak tedy nezbývá jiná možnost, než rozbít prasátko, spočítat své úspory a poohlížet se po starším stroji. Já patřím mezi výše zmíněnou skupinu teenagerů, a proto jsem se Vám rozhodl přiblížit starší cestovní enduro Gilera XR 2.

Design

Na první pohled tento Ital budí dojem velkého, masivního biku, což mnoho dospívajících přitahuje. Napomáhají tomu plasty všude okolo rámu a masivní přední maska, kterou zdobí dvojitý světlomet. Při pohledu zepředu získáváme dojem, jako by se na nás díval kačer, jestliže blatníček sundáme, kouká se na nás vyděšený člověk, takže si nevybereme. Ano, právě přední malý blatník nám kazí celkový, jinak docela pěkný vzhled Gilery. Na přední masku navazuje velká, komínová 17 litrová nádrž, s prolisy na kolena.  Tu ocení cestovatelé. Za nádrží nalezneme sedlo. Řekl bych, že páni konstruktéři moc nemysleli na jízdy ve dvou, protože ,,naskládat se“ na toto sedlo potřebuje obrovskou výdrž řidiče při jízdě a pokud je spolujezdec mužského pohlaví tak i jeho. Při každém prudším brzdění narazíte rozkrokem na kovovou nádrž a naopak, když prudce zrychlíte, skončíte spolujezdci v rozkroku vy. Nemluvě o nepohodlí spolujezdce, který částečně sedí na zadním plastu. Zadní část je ukončená krásnými, přehlednými a jednoduchými zadními světlomety. Vše působí velice dospěle a řekněme, že i prakticky. Dokonce i výfuk, který u mnohých motocyklů stejné kubatury a podobného dospělého vzhledu, vypadá jako ,,pěst na oko“, je zde velmi atraktivní a jen napomáhá sladěnosti vzhledu. Snad jen motor roztříští tuto krásu, protože nám prozradí, že jde o ,,prcka v dospělém kabátu“.

Ovladače, přístroje

Za řidítky nehledejte nic víc, než je k jízdě potřeba. Palubní deska se zrovna moc informacemi nepředá, ale aspoň tachometr nepřeměřuje, nezůstanete někde stát, protože Vám došel benzín a pokud sledujete otáčkoměr, ani motor nepřetočíte. Jestliže jsem dříve konstruktérům vynadal, zde bych je pochválil za denní počítadlo ujetých kilometrů a kontrolky oleje a ukazatel teploty motoru.

Veškeré ovládání na řidítkách, jako jsou světla nebo přepínače blinkrů, je hezky po ruce, což začínající motorkář ocení.

Motor, jízda

Konečně se dostáváme k tomu, co tvoří velkou část spokojenosti či nespokojenosti jezdce a to je 2 taktní motor o obsahu 125ccm s výkonem 18,5kw (v TP 6kw) při 9250ot/min. K nastartování máme na výběr ze dvou možností. Zaprvé můžeme použít moderní startér nebo si vybrat jako druhou možnost starou, osvědčenou nakopávací páku. Zastudena doporučuji zapnout sytič, který se nachází na levé straně motoru na karburátoru Mikuni. Obvykle jsem používal kick páku, ale to jen kvůli vybité baterce, která v motocyklu byla již asi 6let. Motor vždy chytal na ,,cvrnk“.  Po nastartování se z výfuku začne ozývat zvuk přidušené, utlumené motorové pily, ovšem když se motor dostane do otáček, zvuk se mění na zvuk závodní sekačky.

Spojka i převodovka funguje krásně, takže žádný problém s rozjezdy či vypadávání rychlosti. Motorka jde na svůj obsah i výkon krásně za plynem. Při troše odvahy se lze na semaforech rozjíždět s předním kolem ve vzduchu. Převody jsou vybrány dobře a převodové rychlosti jsou hezky odstupňovány, musím ocenit 6. rychlostní stupeň, který také pěkně táhne. Jízda ve dvou není velký problém, i co se cestovní rychlosti týče, která ve dvou činní 90-100km/h, v jednom to pak je okolo 100-110km/h. Nutno podotknout, že u tak malého obsahu je znát proti vítr, ale přesto jsem nikdy neměl problém udržet rychlost 90km/h kopec nekopec.  Zajímavý je stav motoru při najetých 42 000km. Motor pořád běží jako za mlada a když ho vytočíte k 6500ot/min vystřelí jako dostihový kůň kupředu. To vše trvá až k 1000ot/min, kdy začíná červené pole otáček. Při jízdě v otáčkách si užíváte dosti sportovní (na enduro) jízdu, kde lze dosáhnout maximální rychlosti 140km/h, do kopce 115km/h. Spotřeba se přesto pohybuje mezi 4-6 litry na 100km.

Do zatáčky není problém motorku položit do slušného náklonu. Trubkový rám se nevlní a mnou obuté terénní pneumatiky Pirelli drží svou stopu. Jízdu v terénu je pěkný zážitek díky přednímu 19 palcovému a zadnímu 17 palcovému kolu. Odpružení je taky dosti komfortní, takže i nějaký ten menší skok vás nepřekvapí. Na delší cesty je Gilera vhodný společník. Posaz je vzpřímený, sedadlo dostatečně měkké a řidítka padnou krásně do ruky.

 Bohužel vše má své pro i proti. Zde jde o manévrování na místě. Váha 155kg není zrovna pírko, tudíž by někomu mohla dělat slušné problémy. Stejné problémy dokáže dělat lidem menšího vzrůstu výška sedla. Já měřím 175cm a při zastavení jsem sotva dosáhl na zem, i když zadní centrální tlumič byl nastaven nejníže.

Brzdy bych označil spíše jako průměrné než nadstandardní. Vpředu se o zastavení stará jedno pístová kotoučová brzda, kterou nalezneme i vzadu. Dávkování není přehnané, ale trošku více by taky sneslo. Jediné dva problémy, které sem s brzdami měl byly, že mi neustále vypadával brzdový světelný spínač na zadní brzdu a jednou se mi za jízdy rozpadla celá zadní brzda. Oba problémy připisuji na technický stav ovlivněn stářím a brzda se rozbila kvůli předchozímu majiteli.

Celkové hodnocení

Mnoho lidí odsuzuje starší motocykly pro jejich poruchovost a vyběhané motory. Horší to je ještě v momentě kdy jde o staré italské motorky, protože jsou pověstné častým měněním pístů, celkové generálky motoru, která popravdě není zrovna levná a nedostupnost náhradních dílů. Jde – li o Gileru, nemůžu si stěžovat. Motory jsou držáky, náhradní díly se dají koupit za hubičku z jiné motorky, pokud je tedy budete potřebovat, což jsem já až na zadní brzdu nepotřeboval a zpracování kompletní motorky je vynikající. Já mojí Gileru z roku 1993 kupoval za 14 000,-, přesto mohu s čistou rukou na srdci říci, že koupě nelituji. Každému, který hledá v 16 letech motocykl za levnou cenu, bych ji doporučil.